ANOTACE

Využití nanočástic pro cílené doručování léčiv do nádorů skýtá v porovnání s běžně používanými metodami mnohé výhody, například možnost řízeného uvolnění v cílové tkáni či zabránění předčasné degradaci léčiva v těle. Intravenózně aplikované nanočástice se však potýkají s problémem rozpoznávání imunitním systémem, který je sice možné omezit použitím vhodné povrchové modifikace, nicméně nelze jej úplně obejít. Interakce aktivně cílených nanočástic s nádorovými a imunitními buňkami může být studována in vitro s využitím tkáňových kultur. K dosažení podmínek co nejbližších reálnému organismu je pak možné využít smíšené tkáňové kultury či 3D tkáňové modely. Diplomová práce se zaměřuje na studium interakce nanočástic modifikovaných monoklonální protilátkou IgG M75 (specifická proti Karbonické Anhydráze IX, nadměrně exprimované na buňkách hypoxických tumorů, např. buněčná linie HT-29) s nádorovými buňkami HT-29 v systémech kombinujících tyto buňky s makrofágy, reprezentující imunitní systém. Specifickou výzvou je pak otázka detekce a kvantitativního stanovení koncentrace nanočástic v cílové tkáni vhodnými analytickými metodami, schopnými nejen rozlišit částice jako takové, ale např. i jejich stav (intra-celulární vs. extracelulární výskyt) vzhledem k nízké koncentraci a chemicky velmi složitému pozadí. Cílem práce je vyvinout metodologii – včetně validované analytické metody – která umožní lépe porozumět závislosti aplikované dávky nanočástic na jejich preferenční lokalizaci v nádoru nebo v orgánech imunitního systému.