ANOTACE
Nanočásticové depotní systémy představují moderní lékovou formu, kterou lze dosáhnout pozvolného uvolnění v řádu až několika měsíců díky pomalému rozpouštění a enzymatické konverzi z proléčiva na léčivo. Cílem této práce je fomulovat a validovat matematický model enzymatického rozpouštění nanočásticového depotního systému, založeném na populační bilanci. Bude systematicky studován vliv rozložení velikosti částic na kinetiku uvolňování s cílem navrhnout takové rozložení velikosti, které zaručí definovanou hladinu účinné látky v těle po definovanou dobu.