ANOTACE
Mnohé farmaceuticky účinné látky mají problém s příliš vysokou, nebo naopak příliš nízkou, rychlostí rozpouštění. Existuje řada metod, jak kinetiku rozpouštění řídit, například modifikací velikosi částic, formulací do polymerní matrice, přípravou tuhých dispersí, aj. Cílem této práce je využít porézní částice jako nosiče léčiv, které by modulovaly rychlost uvolňování. Vhodnou volbou velikosti a struktury nosiče, případně jeho povrchové modifikace, lze dosáhnout jak zrychlení, tak zpomalení rozpouštěcí rychlosti. Tato práce se zaměří jak na teoretické základy přípravy a charakterizace takovýchto systémů, tak na praktické aspekty jako formulace do lékových forem a možnost výroby ve větším měřítku.